Postavy Anežka

Julie

Vysokoškolsky vzdělaná ctižádostivá personalistka se slušným příjmem a jasnou vizí o svém budoucím životě. Pak ale zatikají biologické hodiny a Julie dělá vše proto, aby otěhotněla. Svojí snahou úplně zničí svůj vztah a muž od ní odejde.
Adopce dcery pro ni není důvodem, aby si našla nového partnera. Upne se absolutně na výchovu své dcery, aby z ní vychovala dokonalého a prospěšného občana společnosti. Dělá všechno proto, aby potlačila cokoli, co by jakkoli mohlo připomínat romský původ děvčátka. Věří, že to dokáže. Jen velmi zřídka je ale opravdu šťastná. To, co se svou dcerou prožívá, je buď peklo - když je malá a nespí, nejí, když je velká, když dělá věci, kterým Julie nerozumí. Opravdu šťastná je jen výjimečně - je tedy otázka, jak moc svoji dceru miluje, zda to, co k ní cítí, je opravdu láska bez všech podmínek. Julie se velmi kontroluje, je rozumově založená, ovšem ve výchově dítěte to zřejmě nebude to nejlepší.
Svoji dceru sice vyhodí z domu, ale když ji z okna pozoruje, jak odchází, uvědomí si, že nemá mikinu a že jí bude zima.

Agnes

Cítí se vykořeněná, má noční můry, zdá se jí o sestře, která ji drží za ruku. Svou maminku nechce zklamat a dělá všechno proto, aby ji nezklamala. Často ale nerozumí tomu, co po ní matka chce. Občas upadá do jakési regrese, kdy zapomíná dovednosti, které už uměla, dlouho se počůrává, často jako reakce na šikanu ve školce. Jak sociální pracovnice Julii často vysvětluje, Agnes si z prenatálního vývoje přináší do svého života určité vzpomínky a představy, to Julie zcela odmítá. Od druhého stupně se Agnes rozhoduje, že si svůj život bude řídit hlavně podle sebe. Začne chodit za školu, utíká z domova, přesto se pořád snaží zapadnout do většinové společnosti. K matce se stále vrací, vidí totiž v jejích očích strach, čili cítí, že ji matka zřejmě miluje. Po určité době už jí ale hlavně baví dělat Julii naschvály. Už ve třinácti přijde o panenství, ale kluk jí jen využil. Zažívá neustálé ústrky a zklamání a současně se nemá komu svěřit. Její život je celý taková těžká zkouška. Leckdy si to ale dělá těžké sama, jenomže nemá na koho by se obrátila. Nemá nikoho, komu by důvěřovala tak, aby s ním mohla bez obav mluvit. Krade, pije, souloží. Vypadá to ale, že nefetuje, jak si o ní její matka myslí. Sociální pracovnice má spíš podezření, že se sebepoškozuje. V patnácti ji jednou, poté co se vrátí z delší nepřítomnosti, matka vyhodí. Prostě jí řekne, že už na to nemá, ať odejde definitivně. A Agnes jde, jde hledat svého bratra, který by měl pracovat někde v Německu.